Víte, že mnoho dětí považuje život a školu za dvě oddělené věci? Že mají dojem, že to, co se učí ve škole, jim v životě k ničemu není...? Vydali jsme se na výlet s dětmi. Když jsem přemýšlela, kam pojedeme, mé úvahy jednoznačně vedly k přírodě. Do krásy a ticha míst, která nás nabíjejí a propojují. Kde může naše pozornost vést dovnitř....
Jsou to magické okamžiky, kdy ,,to" prostě funguje - učitel se stává tichým, ale aktivním pozorovatelem. Děti jsou ponořeni do práce a učitele ,,nepotřebují".
Jsem ráda, že mohu učit děti a podporovat další učitele ve výuce matematiky Hejného metodou.
Vypůjčím si výroky třech velkých osobností:
Včera už jsem se po několikáté od doby, kdy jsme se s bývalým mužem rozešli (a už je to nějaký ten rok), slyšela, že není normální, abychom se i po odloučení mohli respektovat, příležitostně se navštěvovat a nebo být u toho, když si bývalý muž, bere jinou ženu.
