Je pro mě klíčové otevírat dětem dveře k celoživotnímu poznání. Ukazovat jim krásu a důležitost učení, ticha, samoty i společnosti; vědění a poznávání všeho druhu. Věřím, že svoboda jde ruku v ruce se zodpovědností a pevné hranice s laskavostí.
Stejně jako se každým okamžikem mění svět kolem nás, i škola by měla být prostorem, který se nebojí změny. Prostorem, který je živý a otevřený. Kde připravujeme žáky na dobu, o které dnes ještě nevíme, jak bude vypadat. Kde je škola přirozenou součástí života a žák ví, že to, co se učí, dává smysl a bude se mu hodit. Kde má dítě – ale i učitel – prostor být zvídavé, rozvíjet svou kreativitu, kritické myšlení, komunikaci a schopnost "umět si poradit". Kde zkrátka stojí za to trávit čas.
Přála bych si, aby před dětmi stáli takoví dospělí, jakými by se jednou rády samy staly. Věřím, že pokud budeme my dospělí neustále pracovat sami na sobě a na cestě k tomu, kým doopravdy jsme, budeme pro naše děti těmi nejlepšími učiteli.
Chtěla bych upřímně poděkovat Tereze za nesmírně laskavé vedení. (Z. Ž.)
Terezin přístup je radostný, laskavý, milý a chápající. (L. P.)
Co je pro mě důležité při práci s lidmi?
- Bezpečí a podpora. Vytvářím takové prostředí, které je podpůrné, podnětné a bezpečné. Dítě, ale i všichni dospělí se v něm mohou plně realizovat fyzicky, mentálně, emocionálně i duchovně – sami za sebe i ve společenství ostatních. Je to prostor, kde se lidé cítí vítaní a ctění.
- Nadbytečnost učitele. Při práci s druhými usiluji o svou vlastní nadbytečnost. Věřím, že ty nejlepší odpovědi pro nás samé nosíme všichni v sobě. Jen někdy potřebujeme podporu, abychom je lépe slyšeli a snáze se v nich vyznali.
- Růstové nastavení mysli. Věřím, že pokud něco opravdu chci umět, vědět nebo se naučit, mohu to zvládnout. Jen se někdy potřebuji dobře rozhodnout mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné.
- Autonomie dítěte. Důvěřuji v dětskou autonomii. Dítě je bytost, která ví, co a jak potřebuje. Jako učitelka to vidím, slyším a ctím, přičemž to citlivě kombinuji se svými potřebami a potřebami ostatních dětí.
- Vzdělávání jako živoucí organismus. Vzdělávání (a všechny jeho aspekty) vnímám jako živý systém, který se neustále proměňuje v návaznosti na to, co se děje ve třídě, ve světě i v osobních životech nás všech.
- Škola je život. Škola pro mě není prostředím, které je odděleno od reality. Je to místo, kde se život sám děje. Čas, který tam děti tráví, není promarněný – je to čas, který stojí za to!
Terezin přístup je výborný - odbornost, důkladná znalost přednášeného tématu a materiálů, zaměření na posluchače a jejich potřeby, ochota, nápaditost, empatie, tolerance a vřelost, ... (Z. Ž.)