Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno
Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno. (J.A.K.)
Přesně před týdnem jsem vedla seminář pro učitele některých pražských škol na téma formativní hodnocení. Semináře se zúčastnilo asi 30 učitelů, z různých škol, s různým oborovým zaměřením. A také s různými přístupy k učení, k dětem.
Když jsem ze semináře odcházela, byla jsem plná všemožných dojmů. Pavel by to mohl potvrdit, mluvila jsem o tom v kuse asi 30 možná 40 minut.
"Vrchol" semináře nastal, když jsem učitelům pustila video z mé výuky z loňského října, kde v jedné učebně intenzivně pracuje 25 dětí na různých úkolech. Někdo si čte, někdo dělá matematiku, někdo pracuje na PC, skupinka dětí tvoří myšlenkovou krajinu. Některé děti uklízí (vysávají, útírají prach z pomůcek) učebnu a jeden žák… spí, usnul… byl unavený. Už na úvodním kruhu jsem viděla, že byl unavený. A tak usnul… a já… já ho přikryla, aby si odpočinul.
Tohle video (a vše co tomu předcházelo a vlastně i následovalo) doslova pobouřilo skupinku několika účastníků. Vlastně mě překvapilo, že ze semináře v tu chvíli neodešli, byli hodně dotčení. Pustili se se mnou do debaty typu: kam že to ten svět spěje; to se vám to učí na alternativní škole; si dělají co chtějí, co se naučí… asi si to umíte představit.
Argumenty typu, že děti chodí rády do školy, jsou velmi samostatné, ve srovnávacích testech dopadají nadprůměrně, když jsme mimo školu, jsou naprosto úžasné a přesně vědí, jak se chovat, jsou otevřené diskusi, jsou schopné kriticky přemýšlet a někdy jsou prostě unavené, stejně jako my… nic - nic nepomáhalo.
Přišlo mi důležité tyto učitele vyslechnout, dát argumenty, ale laskavě a pevně být věrná sama sobě a svému přístupu k učení. Cítila jsem, jak velký despekt vůči tomu, co říkám a dělám, cítí. V tu chvíli mi to ale nevadilo, brala jsem, že to tak prostě je.
O týden později, dnes, jsem byla na jedné pražské škole. Několik učitelů, se kterými jsem se dnes potkala, byli na semináři i ten minulý týden. Včetně pana ředitele. A víte, co mi dnes řekli?
Že po tom našem semináři z minulého týdne, dvě vyučující, co na něm právě byly, dostaly od pana ředitele (který tam byl také) deku. Na klasické velké pražské škole… Představte si to… a paní učitelky donesly ty deky do třídy dětem.
Donesly je tam, kdyby byl náhodou někdo unavený a potřeboval si na chvilku odpočinout.
Vše na tomto světě se dá napravit…