Víte, co je to za obrázek?

To je totiž pracovní sešit z matematiky jedné mladé dívky od nás ze školy, z 6. ročníku. (Druhou část pracovního sešitu můžete vidět v komentářích.) 

Ona si tak (nejen) během matematiky (a zdaleka není sama) kreslí!!! pořád… do toho občas něco řekne, nad něčím se zamyslí, něco sem tam spočítá… a zase si kreslí… 

Podobně vypadají další stránky jejích sešitů - tento mě ale obzvláště zaujal a s jejím dovolením jsem si jej vyfotila. 

A víte, co je na tom nejlepší? Že byla nejúspěšnější řešitelkou matematického klokana v její kategorii v našem okrese. 

Tohle kreslení jí vůbec, ale vůbec v ničem nebrání. Prostě si kreslí a u toho poslouchá. Píše, počítá, řeší, diskutuje, argumentuje… Možná, že se ještě lépe soustředí na to, co se děje. Kdo ví… 

Kdo ví? Věřím, že ona sama ví. A doufám, že si to nenechá vzít… 

____________

Zítra se chystám na konferenci "Setkání s Hejného metodou" na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. 

Povedu tam pracovní dílnu na téma "Práce s cílem a sebehodnocením žáka v hodinách matematiky" na 1. i 2. st. ZŠ.

Budu hostem na panelové diskusi na téma "Sociální báze učení", kterou povede Radim Šíp a Denisa Denglerová.

A do třetice budu spolu-moderovat kulatý stůl na téma "Budování bezpečného prostředí pro efektivní učení".

____________

Moc se těším, protože den strávený na podobné akci je pro mne vždy velmi osvěžující, inspirativní a podpůrný v tom, že je řada učitelů, kterým není lhostejné, jak se učí naše děti. 

Kterým není lhostejné, jak se žáci ve škole a v jejich hodinách cítí. 

Kterým není lhostejné, co ve skutečnosti předávají svým žákům. 

A třeba klidně nechávají, aby si děti při hodinách matematiky kreslily…