Včera jsem šla na procházku...

Včera jsem šla na procházku......

...a najednou jsem v bahně, celou schovanou a špinavou, téměř neviděnou spatřila kuličku. 

Zvedla jsem ji ze země, očistila od bahna a pak ji vzala s sebou. 

A v jednu chvíli, když jsem slunce v zádech cítila nejvíce, jsem se zastavila a vytáhla tu kuličku na světlo...

Tu špinavou, zabahněnou, pošlapanou, schovanou (a možná osamělou a vystrašenou) kuličku povalující se někde na zemi. 

Stačilo jí podat ruku, očistit ji, dát jí teplo a být chvilku s ní, aby mi mohla ukázat svou pravou a nádhernou tvář.

____________

A teď... teď si za tu kuličku dosaďme kohokoliv jiného... 

Byl by ten příběh jiný?