To se tak někdy stane

To se tak někdy stane...

Šla jsem dnes na Téryho chatu a pak dál na chatu Zbojnickou přes Priečné sedlo. Trochu mě překvapila náročnost cesty (resp. přelez přes Priečné sedlo) a je pravda, že jsem se trochu bála. Možná trochu víc. Přece jenom jsem tam byla sama, poprvé na daném místě, bylo trochu pod mrakem.

Když jsem sedlo přešla/přelezla a sestoupila na bezpečnější místo, cítila jsem, že se musím na chvilku zastavit, vrátit se zpátky k sobě. Chtěla jsem si také být chvíli s tím strachem, který jsem cítila.

A to se tak někdy stane...

Šla jsem pak kolem skupinky 3 lidí a jeden muž mi říká: ,,Mám pre Teba peknú fotku".

A tak ji dávám sem s poselstvím, že sednout si někdy na chvíli se svým strachem, může přinést nejenom peknú fotku ❤️