Co se děje s matematikou ve Finsku?

Co se děje s matematikou ve Finsku?

Další střípek z konference PME49 (Psychologie matematického vzdělávání)

___________

Finsko mám, stejně jako asi mnoho lidí ve vzdělávání, spojené s velmi dobrými výsledky žáků, vysokou mírou důvěry v učitele, autonomií škol a autonomií žáků.

O to víc mě na konferenci PME49 v Helsinkách zaujal příspěvek Jenny Hiltunen z University of Jyväskylä, která se ve své prezentaci věnovala vývoji výsledků finských žáků v matematice v mezinárodních šetřeních PISA a TIMSS.

Nejdřív malé upřesnění: PISA a TIMSS neměří úplně totéž. PISA zkoumá matematickou gramotnost patnáctiletých – tedy mimo jiné, jak dokážou matematiku používat, matematicky uvažovat a řešit problémy v různých kontextech. TIMSS sleduje žáky 4. a 8. ročníku a je výrazněji navázán na školní kurikulum.

___________

A co tedy data ukazují? —> Výsledky klesají už téměř dvě desetiletí

V PISA dosáhlo Finsko svého maxima v matematice v roce 2006 – 548 bodů. Od té doby výsledek v každém dalším cyklu klesal. V roce 2022 získali finští žáci 484 bodů. To je o 64 bodů méně než na vrcholu. (Finsko je ale stále nad průměrem OECD, který byl v roce 2022 472 bodů. Nejde tedy o to, že by finští žáci najednou "neuměli matematiku".) Viz graf 1/Figure 1.

TIMSS ukazuje mírnější pokles. Finští osmáci získali v roce 2011 v matematice 514 bodů, v roce 2023 504 bodů. Pokles o 10 bodů za dvanáct let je ale statisticky významný.

Jenže právě průměr možná není na celém příběhu to nejzajímavější...

V roce 2011 patřila mezi nejslabší žáky, kteří nedosáhli ani nejnižší úrovně stanovené v TIMSS, 4 % finských osmáků. V roce 2023 už 10 %.

Současně se ale zvýšil i podíl žáků na úplně nejvyšší úrovni – ze 4 % na 7 %.

Ještě zajímavější je podívat se na ty úplně nejslabší a nejlepší. U nejslabších 5 % žáků byl výsledek v roce 2023 o 37 bodů nižší než v roce 2011. U nejlepších 5 % tomu bylo naopak – jejich výsledek byl o 20 bodů vyšší.

Nejslabší jsou tedy ještě slabší než dříve, zatímco ti úplně nejlepší jsou ještě lepší. Rozdíly mezi finskými žáky se tedy zvětšují (viz graf 2 / Figure 2).

__________

V PISA je ten obraz trochu jiný, ale možná ještě znepokojivější.

V roce 2003 nedosahovalo základní úrovně matematické gramotnosti 6,8 % finských patnáctiletých. V roce 2022 už to bylo 24,9 % – tedy téměř každý čtvrtý.

A zároveň se zmenšila skupina těch nejlepších. V roce 2003 dosahovalo dvou nejvyšších úrovní PISA 23,4 % finských žáků, v roce 2022 už jen 8,6 %.

OECD také potvrzuje výrazný nárůst podílu žáků pod základní úrovní matematické gramotnosti v posledním desetiletí. (viz graf 3 / Figure 3)

__________

Finské školství bylo dlouho obdivováno mimo jiné proto, že dokázalo držet poměrně vysoko nejen ty nejlepší, ale také ty nejslabší. A právě u nejslabších žáků se dnes něco mění. I autoři finské národní zprávy TIMSS říkají, že právě zhoršování výsledků nejslabších žáků považují za nejvíce znepokojivý výsledek.

__________

A pak je tu vztah k matematice - Tohle mě na celém příspěvku zaujalo možná nejvíc.

V TIMSS 2023 uvedlo pouze 7 % finských osmáků, že se matematiku učí velmi rádo.

Naopak 69 % se ji učí nerado.

Pro představu: v mezinárodním průměru se matematiku velmi rádo učilo 21 % osmáků a nerado 46 %. Finsko mělo ze zapojených zemí nejnižší podíl žáků, kteří se matematiku učí velmi rádi, a nejvyšší podíl těch, kteří se ji učí neradi.

A přitom ještě jeden zvláštní paradox: v PISA 2022 vykazovali finští žáci nejnižší matematickou úzkost ze zapojených zemí.

Tedy: nemusím mít z matematiky strach – a přesto ji nemusím mít rád/a; nemusím v ní vidět příliš velkou hodnotu; nemusím být motivovaný/á se jí zabývat.

___________

Co se tedy ve Finsku stalo? Tady bych byla opatrná.

Příspěvek autorky Hiltunen na otázku proč finské výsledky klesají neodpovídá. A už vůbec z něj nejde vyvodit jednoduché vysvětlení typu "mohou za to technologie", "může za to inkluze", "může za to příliš velká autonomie učitelů/dětí" nebo cokoliv podobného.

Ukazuje ale několik trendů, které stojí za pozornost:

- dlouhodobý pokles průměrných výsledků;

- zvětšující se rozdíly mezi žáky;

- výrazné zhoršování situace nejslabších;

- velmi slabý vztah žáků k matematice.

Podle čeho teda vlastně poznáme, že matematické vzdělávání na školách funguje dobře?

- Podle průměrného výsledku země?

- Podle toho, jak jsou na tom ti nejlepší?

Nebo také podle toho, co se děje s nejslabšími, jak velké rozdíly mezi dětmi vznikají, zda dokážou matematiku nejen znát, ale také používat – a jaký vztah si k ní během školní docházky vytvoří?

____________________

Když už jsem se v těch datech trochu vrtala, dávám sem také něterá česká čísla.

V PISA 2022 získali čeští patnáctiletí v matematice 487 bodů, při průměru OECD 472. Základní úrovně matematické gramotnosti nedosáhlo přibližně 26 % českých žáků, zatímco 11 % bylo na dvou nejvyšších úrovních.

V TIMSS 2023 získali čeští osmáci v matematice 518 bodů, průměr zapojených zemí EU byl 503 bodů.

A ještě číslo, u kterého jsem se zastavila: matematiku se velmi rádo učí jen 8 % českých osmáků a 67 % se ji učí nerado.

Takže i když jsou naše výsledky v testech poměrně dobré, nicméně otázku na vztah dětí k matematice máme rozhodně velký důvod klást si i u nás.