Co bude dál?
Co bude dál?
Co je podle Vás cílem učení se ve škole? Tak třeba cílem výuky češtiny. Co se podle Vás mají děti ve škole naučit? Co budou potřebovat každý den ve svých životech? Co jim dává smysl? Co je může nějak obohatit? Co jim pomůže poznat sebe a svět (jak o tom mluvil už i Komenský)?
Jsou to zpaměti naučená vyjmenovaná slova? Nebo je to větný rozbor a znalost všech druhů podmětů a přísudků? Nebo jsou to druhy číslovek? Nebo zpaměti nabiflovaná všechna díla obrozeneckých autorů? Nebo přesný popis toho, jak ve slohu napsat popis? Nebo návod? Nebo charakteristiku? Nebo zpaměti odvykládaný děj Boccaccio Dekamenoru? Nebo přesné znění výkladu poezie Fráni Šrámka?
Skutečně je tohle všechno něco, co chceme děti ve škole učit??
A nebo je to kultivace citu pro jazyk… Vnímání slov, jejich tvarů, zvukomalebnosti a krásy… Poznávání tajů jazyka…?
Prozkoumávání všemožných textů a žánrů, možných významů a výkladů, poznávání životů všelijakých autorů, jejich nádherných děl a všech možných interpretací daného…
Učení se čtení - z radosti, z vnitřní potřeby.
Učení se mluvení tak, že mě to těší a nezpůsobuje mi stres vystoupit před ostatními lidmi. Učit se mluvit tak, aby mi mohlo být porozuměno.
Učení se naslouchání… Naslouchání…
Učení se čtení textů, u kterých se mi až tají dech…
Učení se, jak mluvit, psát i číst tak, abych se mohla setkat s druhým člověkem - s druhou lidskou bytostí. Aby se můj vnitřní svět mohl propojit s vnitřním světem druhého člověka, když se pro to rozhodnu.
A vyjmenovaná slova nebo větné rozbory mohou být skvělým nástrojem k tomu všemu. Mohou to být nástroje, ne cíle učení. A v tom je veliký, moc veliký rozdíl.
Miluju učení se jazyku - miluju náš český jazyk a dělá mi opravdu velkou radost učit ho a společně s dětmi prozkoumávat všechny jeho taje a zákoutí.
Nesmírně mě baví a obohacuje, jak děti třeba už v 9 letech (ale určitě i dříve) citlivě vnímají slova a texty a vše, co může být za nimi.
Nepřestává mě fascinovat, jak moc kreativními a tvůrčími bytostmi děti jsou - jejich hloubka může být tak veliká!!! Stačí když jim dáme příležitost…
_________________
Řada učitelů i rodičů může ale někdy pochybovat - naučí se všechno, co mají?
Prošli jsme s dětmi 5. ročníků celonárodním testováním a víte co? Výsledky žáků byli v českém jazyce ve všech oblastech (včetně gramatiky!!!) nadprůměrné.
A to i přes to, že naším (troufám si říci celé naší školy) cílem, nikdy nebylo, aby cokoliv uměli, ,,jak když bičem mrská".
Jejich výsledky byli nadprůměrné i přes to, že v mé třídě je 22 dětí ze 3 různých ročníků a mnoho z nich má různá podpůrná opatření.
Jejich výsledky byli nadprůměrné a jsem přesvědčena o tom, že by mohly být nadprůměrné u každého učitele v každé škole.
Stačilo by, kdybychom začali více věřit sobě a tím i dětem.
Stačilo by, abychom se ptali sami sebe, zda skutečně to, co děláme s dětmi ve škole má smysl pro ně i pro nás.
Stačilo by, kdybychom se nepřestávali ptát a být zvídavými. Třeba když nevím, tak se můžu dozvědět…
Stačilo by, kdybychom se přestali bát chybovat a přijímali sebe a děti i s tím, že to prostě někdy pohnojíme.
Stačilo by, kdybychom citlivě vnímali své potřeby a tím i potřeby dětí.
Stačilo by, kdybychom do školy pozvali více laskavosti.
Stačilo by, kdyby se naší největší životní potřebou stalo třeba… dobro.
_________________
Máte 4 minuty času?
Tak se pohodlně usaďte, zavřete si oči a nechte se unášet nekonečnou hloubkou v podání odvážných z druhého trojročí (tj. 4. - 6. ročníku ZŠ).
Děti dostaly úkol (tzv. na rozepsání) na začátku dílny psaní - "Napiš text na motivy Jana Zahradníčka - jeho života, nespravedlivého odsouzení a věznění, jeho fyzického postižení a smrti."
To, co děti vytvořily mě úplně dostalo. Některé z nich měly odvahu a daly mi svolení jejich text nahrát a poslat do světa, pro Vaši potěchu.
_________________
Co bude dál?
_________________
Přeji niterný zážitek: