„Buď vždy pravdivý, zvláště však k dítěti. Splň vše, co mu slíbíš, abys je nenaučil lži.“

"Buď vždy pravdivý, zvláště však k dítěti. Splň vše, co mu slíbíš, abys je nenaučil lži." 

 (Talmud - rabínské diskuse)

,,Až tohle dodělám, tak si spolu budeme hrát, jo?" ,,Neplakej, zítra sem zase přijdeme, neboj." ,,Za chvilku Tě pomazlím!" ,,Dneska do Hopsária nepůjdeme - mají zavřeno." ,,Když budeš skákat z toho stromu, Ježíšek Ti nepřinese žádný dárečky." ,,Jestli okamžitě nepřestaneš, tak uvidíš!" ,,Příště až sem přijedeš, tak určitě pojedeme na ten výlet."

Pomáhá to, je to zaručený! Vždy a všude a nejen s dětmi. 

Slibem nezarmoutíš. To se ví. I Kábáti o tom zpívají: ,,Jednou taky třeba pochopíš. Když je zle, slibem nezarmoutíš."

Slibujeme dětem, kamarádům, zaměstanavatelům, kolegům, partnerům, sami sobě... 

Zkuste se někdy zaposlouchat, kolik různých slibů kolem Vás zaznívá. Zkuste si někdy poslechnout sami sebe, co říkáte a nakolik dostojíte svým slovům. Slibujeme a možná už ani nevíme, že slibujeme. Někdy dokonce slibujeme a zároveň víme, že to nemůžeme splnit, ale je to o tolik jednodušší, než říci pravdu. Slibujeme, abychom si ulevili. Slibujeme, protože nevíme, co jiného říci. Plýtváme sliby... plýtváme slovy...

Nebo slibujeme a víme, že uděláme vše proto, abychom slib dodrželi? Dobře si rozmýšlíme, než něco slíbíme? Slibujeme vědomě? Umíme upřímně slíbit, a pak udělat vše pro to, abychom slib splnili? A umíme se i omluvit, když se nám to nepovede? Vzít na sebe zodpovědnost za nesplněný slib a přijmout VŠECHNY emoce, které se tím otevřou? Naše i druhé strany? A umíme odpustit, že slib nebyl dodržen? A umíme si odpustit, když jsme slib prostě nedokázali dodržet, i když jsme upřímně chtěli?

Slib daný dítěti je prý posvátný. Píše H. Troyat. 

Učme děti, ve škole i doma, že mohou věřit tomu, co říkáme. Že jsme, my dospělí, důvěryhodní a že se mohou spolehnout na to, že když něco říkáme, tak to tak opravdu myslíme. Že jsme pravdiví. Že jsme autentičtí. Že jsme ale také laskaví a jsme plní pochopení. 

Učme děti, že je v pořádku cítit zklamání, smutek, lítost nebo třeba vztek, když se věci dějí jinak, než by si přály. A že přesně takové je máme rádi a nepotřebujeme jim ani sobě slibovat třeba modré z nebe... Že jsme tu pro ně se vším, co prožívají. 

Učme se, být pravdiví i sami k sobě. 

Učme děti, že stojí za to, žít v PRAVDĚ 

 ...a lásce...