To nejdůležitější je v tu chvíli další malý krůček vpřed 👣

Vidím ten ohromný kopec, na něm nahoře kříž. V ruce hole, na zádech 13 kg. V nohou už mám 30km, 1000 výškových metrů. Cítím únavu a čeká mě dnes již 4 výstup na dvoutisícový vrchol. Začnu stoupat, těším se z toho, těším se na vrchol, ale za chvíli mi už docházejí síly… musím zastavit, nabrat dech, ztišit srdce a pak zase pokračovat.

Takhle to zkusím asi 4x, až uvidím v kopci nad sebou bráchu, jak jde soustavně, klidně, pomalu, občas se zastaví, rozhlédne se a jde dál.

A tak to taky zkusím… zpomalím, hodně zpomalím, uvědomím si těch 13 kg na zádech (nedělám, že nejsou), nadechnu se a každý krok dělám o něco menší než mám ve zvyku. Vnímám vrchol, ke kterému směřuji, ale není to teď to nejdůležitější. To nedůležitější je v tu chvíli další malý krůček vpřed…

Uvědomím si tu paralelu na můj život.

I tohle mi napověděly dny v horách 🏔️